Páté místo? Jsem spokojený.

Trenér Rajnoch prozradil, jak nastartoval béčko Motorletu. Po skončení podzimní části Pražská Teplárenská přeboru poskytl trenér naší rezervy Jan Rajnoch obsáhlý rozhovor webu fotbalpraha.cz. V plném znění vám ho nabízíme.

Na poslední zápas čekali dva týdny. Když se ale mladí fotbalisté Motorletu dočkali duelu s Kolovraty, vyhráli 3:1 a po podzimu tak figurují v tabulce Pražská teplárenská přeboru na pátém místě. Spokojený tak mohl být i jejich kouč Jan Rajnoch, který během sezony mnohokrát nešetřil kritickými slovy. „Bylo to třeba, říkal jsem to jen a jen kvůli těm klukům. Odměnou jsou zlepšené výkony a výsledky,“ konstatoval bývalý reprezentant.

Jak nepříjemné bylo, že jste na poslední podzimní zápas museli čekat dva týdny?Samozřejmě to nebylo příjemné, ale v téhle době s tím prostě musíte počítat. Program nám to zase tolik nenarušilo, jen nám chyběl Andrej Kučerka, který potřeboval odjet na Slovensko. Kluci dostali na víkend, kdy se nehrálo, volno, takže načerpali i nějaké síly a ten zápas dopadl dobře, podzim jsme zakončili vítězně.

Vy jste sezonu i vítězně začali, a to právě proti Kolovratům. Asi se ale nedalo čekat, že zopakujete vysoké vítězství 6:1 ze hřiště soupeře, co?
Když se vrátím ještě do minulé sezony, tak jsme měli mužstvo skvěle nastartované. Pak ale přišla dlouhá pauza a do týmu se dostali mladí dorostenci, tým se rozbil, hráčů bylo hodně. Ale jakmile to šlo, tak jsme se v květnu pustili do tréninku, a když jsem si rozebral ten podzim, tak bych prostě řekl, že jsme byli na startu sezony lépe připravení než Kolovraty. Zvládli jsme to lépe kondičně.

Kádr jste ještě před sezonou zredukoval. Bylo to třeba?
Určitě ano, mladí kluci potřebují hlavně hrát. Vím, že to někteří brali s obavami, že už se třeba nevrátí, ale bylo to pro jejich dobro. Od nás z klubu je nikdo nevyhazuje, prostě šli do jiných klubů, kde sbírali zkušenosti s dospělým fotbalem. A teď se k nám vrátí a dostanou šanci se ukázat. Za podzim chci každopádně klukům za odvedenou práci poděkovat.

Po skvělém startu jste ale vypadli z role. V čem byl problém?
Nastalo určité uspokojení. To se u mladých hráčů stává, že podlehnou dojmu, že to půjde samo. Hodně rychle se nám to vrátilo a já vnímám, že jsme měli být jako trenéři důraznější. Další zápasy se nepovedly, jak jsme chtěli, a padla na nás deka. Tahali nás z toho někteří hráči z áčka, ale bylo to třeba, mladí potřebovali nakopnout. A pak se mi povedl ještě jeden netradiční tah.

Copak se stalo?
Od září jsme měli vždycky jeden trénink spolu s Jílovištěm, kde ještě hraju. Tam se taky nedařilo, tak jsem vymyslel pro oživení společný trénink. Bylo dost lidí a bylo to ideálně vyladěné. Mladí dají tréninku drajv a šťávu, starší kluci zase zkušenosti. Sedlo si to ideálně, bylo to vždycky ve středu a výsledky se dostavily. Nahoru šlo béčko Motorletu i Jíloviště. Výsledkově jsme to zvládali a už to nebyly ostudy jako s Duklou JM nebo s Přední Kopaninou, i když vím, že to je špička přeboru.

Jste na pátém místě, máte 28 bodů, stejně jako čtvrté Kolovraty. Konec podzimní části Pražská teplárenská přeboru už tedy splňoval vaše představy?
Přesně tak, závěr podzimu jsme dojeli tak, jak jsem si představoval. Jíloviště šlo taky nahoru, za což jsem rád. Doufám, že na jaře to bude pokračovat. Na druhou stranu jsem toho měl na podzim taky dost, takže jsem se na konec soutěží těšil. Jeli jsme přece jenom od konce května. Dobrá byla spolupráce s Jílovištěm i v tom, že jsme tam trénovali na přírodní trávě.

Dívá se vám tedy na tabulku příjemně?
Jsme na pátém místě. Na to, jak všechno vypadalo v době, kdy se nevedlo, jsme to vytáhli dobře. Někdo řekne, že jsme měli na konci podzimu soupeře ze spodku tabulky, ale v konečném důsledku je to jedno. Vidět bylo také to, že jsme na konci podzimu hráli v ustálené sestavě. Viděl jsem tam ohromný posun. O tom, že je v týmu fotbalovost, jsem nepochyboval, ale radost jsem měl z toho, jak se kluci posunuli v dospělém fotbale. Učili jsme se ho a třeba v důrazu na konci podzimu už jsme soupeře předčili. To bylo super.

Ukázal se někdo tak dobře, že ho doporučíte trenéru áčka Poustkovi pro zimní přípravu?
Pár kluků se do jeho přípravy zapojilo. Ale my to máme s Martinem Poustkou nastavené tak, že pravidelně po domluvě naskočí v týdnu dva hráči, co nejlépe pracovali, do tréninku áčka. Myslím, že když se za tím podzimem ohlédneme, tak můžeme být spokojení.

Nakonec jste ani nenabíjeli rezervu posilami ze třetí ligy. O to je vše cennější, že?
Ani na ten poslední zápas jsme je nebrali. Trenér Poustka mi nabízel víc hráčů, ale nechtěl jsem to. Zápas je pro kluky, co makají v tréninku, odměna. Ani mi nepřijde fér brát si posil víc. Když nechám mladé kluky sedět, tak se to nikdy nenaučí. Bylo třeba, aby hráli. A když k nám někdo z áčka přišel, taky šlo o mladé fotbalisty. Na druhou stranu taky dobře víme, že prioritou klubu je áčko a nejstarší dorost.

Teď se k vám určitě opět pár dorostenců přesune, stejně tak se vrátí fotbalisté, co odešli ke konkurenci. Budete mít zase z čeho vybírat...
To, že někdo musel odejít jinam, nebylo špatné. Třeba v Radotíně byli Kulíšek a Pivnička, hráli každý zápas. Každý, kdo odešel a hrál, to musí brát v konečném hodnocení jako plus. Teď dostane šanci ukázat, kam se posunul. A věřím, že budou kluci, co na jaře dostanou prostor u nás.

Když jsem sledoval výsledky Motorletu, jeden společný rys tam pro áčko a rezervu byl: dařilo se vám více na hřištích soupeřů. Máte vysvětlení proč?
Samozřejmě o tom víme. Jedna z příčin je, že naše hřiště není v úplně ideálním stavu, hodně se na něm trénuje, dostává zabrat, rychle se zboří. A když chceme hrát kombinační fotbal, může to být problém, taky je menší. Ale třeba je to jen shoda náhod. Soupeři, kterým vyhovuje soubojovost a hrají jednodušší fotbal, může to hřiště vyhovovat více. Ale třeba je to náhoda a my se budeme snažit to změnit. Třeba to na jaře bude jinak. Pamatuji se, jak se před nějakou dobou nedařilo doma Bohemce a teď je všechno jinak.

I když se vám na tabulku nyní kouká dobře, často jste nešetřil kritikou. Myslíte, že i tohle hráče vyburcovalo?
Vím, že jsem volil silnější slova, ale jinak to fakt nejde. Když něco opakujete v kabině každý den a stejně to není vidět, tak jsem zvolil řešení, ať si to kluci o sobě přečtou. Když se stalo něco podobného mně, tak jsem se vždycky chytil za nos. U mě to fungovalo. A samozřejmě chci, aby to bylo vidět i tady a kluci se zlepšovali. Člověk tomu všemu dává nějaký čas, chci se taky trenérsky posouvat. Musím říct, že jsem možná ani nečekal, jak mě trénování chytne. Baví mě mít zodpovědnost za druhé, chci vidět hráčský posun.

Když se za podzimní částí Pražská teplárenská přeboru ohlédnete, překvapila vás soutěž něčím?
Ani bych neřekl. Padá hodně gólů, což je super pro fanoušky. Myslím, že přebor má slušnou kvalitu, a když vidím, že mladý hráč nehraje, třeba někde ve vyšší soutěži, klidně a rád mu přebor doporučím, aby ho šel hrát.